I na ty nejmenší děti se v dnešním světě valí lavina informací každý den.
Takže, ať už se vás dotýká momentální situace nebo něco jiného, hodí se vědět, jak s dětmi o složitých tématech mluvit. Nemluvím jen o aktuálních zprávách posledních dnů a týdnů (vlastně let), ale obecně je opravdu těžké děti uchránit před záplavou různých zpráv ze všech stran. Mám pro vás dnes tedy několik tipů, se kterými souhlasím a doporučuju minimálně k zamyšlení.
- Udržujte děti stranou médií. Základem je, aby byly děti v dosahu takových zdrojů informací, které jsou pro jejich věk vhodné a akorát. Nezapomeňte, že děti poslouchají, i když se tváří, že ne. To, že přísun zpráv neovlivníme mimo náš domov neznamená, že to pro ně nebudeme dělat ani doma.
- Uklidňujte je slovy i gesty. Říkejte jim častěji: „Jsi v bezpečí. Maminka a tatínek jsou v bezpečí. A naše rodina je v bezpečí.“ Objetí a přitulení dělají zázraky. Udělejte si na ně extra čas.
- Dodržujte svoje slovo. To zmiňuji často, a platí to nejen při životních změnách, kdy děti potřebují pocit jistoty a posílení důvěry ve vás, jako rodiče, který má svět pod kontrolou.
- Mluvte o pocitech svých i jejich. Řekněte: „Je v pořádku cítit se vyděšeně, smutně nebo zmateně. I já jsem se tak cítil/a když…vzpomínáš? “ A taky: „Jsem naštvaná/ý, ale ne na tebe.“
- Používejte základní výrazy pro pocity, jako jsou „naštvaný“, „smutný“, „strach“, „šťastný“ a „překvapený“. Používejte smajlíky, obrázky a aktivity k tomu, aby uměly děti emoce lépe poznat i vyjádřit.
- Zjistěte, co vědí. Vaše děti spoustě zpráv moc nerozumějí. Zeptejte se jich, co si myslí, že se stalo, než jim začnete situaci vysvětlovat. Nemusí vědět všechno. I když se vás situace hodně dotýká, v tomhle malé děti nejsou „parťáci k diskuzi“.
- Pozor na své vlastní předsudky. Všichni je máme. Říkejte „pán“, „paní“, „holčička“ a „kluk“, a ne „tlustý chlap“, „bezdomovec“, „hezká holčička“ nebo „černoch“. Děti lidi neškatulkují, dokud je to nenaučíme. A jestli jste si hned pomysleli „To už dnes nemůžu říkat ani černoch“, tak se zamyslete nad tím, proč byste měli.
- Připomeňte jim nedávnou podobnou situaciz jejich života. Když se vás děti ptají třeba na krádež, řekněte: „Jeden pán něco ukradl. Vzpomínáš si, jak nám někdo vzal krabici se svačinou/ strejdovi kolo?“ Nevracela bych se ale k „těžším“ chvilkám, ze kterých bylo dítě špatné. Nejlepší je použít příběh s dobrým koncem.
- Ujistěte děti o jejich bezpečí. Říkejte jim: „Máma a táta se postarají o to, aby se naší rodině nic zlého nestalo.“ Nebo: „Policie toho zloducha chytí.“ Mluvte s nimi o jejich oblíbených superhrdinech a čtěte pohádky a příběhy s dobrým koncem. Nyní víc, než kdy jindy.
- Jděte vena nechte děti se napojit na přírodu, vyvětrat hlavu a zažít svobodu a volnost. Užijte si to spolu s nimi
Přeji vám všem, ať se máte dobře a zažíváte chvilky radosti a lásky s dětmi.